Triglavský park a Toskánsko

září/říjen 2015

Pro tuto dovolenou autem po Evropě jsme si vybrali hned dvě hlavní destinace. Jednou je Triglavský park, kde jsem zamluvil ubytování u Bohinjskeho jezera, což je takový Slovinský konec světa, odkud silnice dále nevede. Druhou je Florencie a Toskánsko celkově.

Vyjíždíme netradičně odpoledne, chceme totiž využít dovolenou opravdu naplno, takže s plně naloženým autem vyzvedávám manželku ve 3 hodiny v Brně v práci a vyrážíme směr Slovinsko. Zastávka je jen jedna krátká někde uprostřed Rakouska, potřebujeme totiž stihnout tunel Karavanky, který kvůli rekonstrukci zrovna každý večer od 8 zavírá. Na pumpě tedy jen koupím kávu a hned zase jedeme. K tunelu přijíždíme 2 minuty po osmé, evidentně jsou ale na podobné opozdilce zvyklí, takže bez problémů platíme za průjezd. Hned za tunelem potřebuji sjet prvním sjezdem z dálnice na Jesenici západ, Slovinská známka se mi totiž platit nechce, protože po dálnici by jsme ujeli jen asi 15km. Vzhledem k tomu, že v autě už jsme nějakou dobu bez zastávky na toaletu a odbočka pro sjezd z dálnice je značená Jesenice zahod, bez problémů si jí všímám a už sjíždíme na běžnou silnici. Cesta hned začíná ubíhat o hodně pomaleji, i když je to už jen kousek. Když se už blížíme k vesnici Ribčev Laz, kde máme ubytování, míjíme odbočku na hotel Tripiče … začínáme o volbě pro letošní dovolenou trochu pochybovat. Po celém odpoledni v autě je to ale příjemné pobavení. Po dalších 5ti minutách cesty už zastavujeme u apartmánů Šporar a jdeme se ubytovat. Ubytování nás celkově hodně pozitivně překvapilo a každému bych ho doporučil, komfortní, s vlastní kuchyňkou, velkým balkonem s výhledem na Triglav a navíc s velmi příjemnou paní domácí, která nám každý den nosila čerstvě utržené jablíčka ze zahrady. 

První den v Triglavském parku trávíme procházkou kolem Bohinjského jezera. Já fotím, Peťa si vzala výkresy, takže pro změnu maluje. Na první den dovolené je to přesně to, co jsme potřebovali, úplný relax a vypnutí od každodenních starostí. Krajina kolem má úžasnou atmosféru, kterou jen na chvíli vyruší místní záchranáři, kteří si trénují vyzvednutí člověka do letícího vrtulníku. Na fotky od jezera se můžete kouknout v této galerii:

 

Druhý den dopoledne vyrážíme k vodopádu Savica, který je vysoký 78 metrů a je to největší a nejznámější Slovinský vodopád. Když se ale k vodopádu blížíme, začíná mrholit a tak nám jedna padající voda trochu kazí dojem z druhé padající vody. Po obědě na ubytování jedeme odpoledne na výlet do města Bled. Je to jen pár km, ale tady už je pěkně a slunečno, prostě horské změny počasí v plné kráse. V Bledu rozhodně stojí za návštěvu místní hrad, který je vystavěný na skále nad Bledským jezerem. Je odtud nádherný výhled na celé jezero i na ostrůvek na kterém je malý kostel. Zbytek odpoledne pak trávíme na břehu jezera. Výhled máme znovu na kostelík na ostrově, nad kterým ještě několikrát proletí labuť, prostě slovinská romantika jak z venezuelské telenovely. Galerie z druhého dne:

 

Třetí den má být posledním o této dovolené v Triglavu, protože ale od rána vytrvale prší, balíme rychle věci a vyrážíme přes kopce, směr Itálie. Místo procházky v deštivých horách jsme si na odpoledne naplánovali koupání v moři. Silnice je úzká, samá zatáčka, kdo má rád horské silnice a točení volantem, můžu jedině doporučit, já si jízdu užívám až tak moc, že mi Peťa říká jestli by jsme nemohli jet pomaleji, že už se jí z těch zatáček začíná dělat špatně. Cestou se zastavujeme ještě v městečku Most na Soči a po přejezdu italských hranic ve městě Cividale del Friuli, které je díky památkám Langobardů zapsáno na seznam UNESCO. Odpoledne pak už trávíme na pláži v Lignanu, kde na nás Italové koukají jak na exoty, že jdeme ještě koncem září do vody. Vzpomínáme přitom na Polsko a Baltské moře, které mělo v květnu asi o 10°C méně a přesto na nás zase pro změnu koukali Poláci jak na exoty, proč jsme jen na pláži a nejdeme se taky koupat. Do večera stíháme ještě velkou porci výborné italské zmrzliny a na večeři každý neskutečně dobrou pizzu obřích rozměrů s lahodným italským vínem. Jsou chvíle v životě lidském, které fakt stojí za to si užít. A jsou taky chvíle kdy se to najednou podělá … přežrali jsme se a je nám blbě. Snažíme se to aspoň trochu zachránit dlouhou večerní procházkou po pláži. Galerie z třetího dne:

 

Ráno vyjíždíme hodně brzo, na poslední chvíli se nám podařilo s velkou slevou zamluvit na bookingu ubytování v Toskánsku v domě který vypadá jako že středověku. Už se do Toskánska moc těšíme. Cestou máme v plánu zastávku ve městě Ferrara, které je díky městské pevnosti na seznamu UNESCO. Hned po sjezdu z dálnice kolem nás jede krásně zrestaurovaný starý Mercedes a o chvíli později ještě Jaguar. Když přicházíme do centra Ferrary, hned pochopíme. Právě dnes jsou tu závody historických vozidel se startem přímo před pevností. Tohle se opravdu povedlo, jsem nadšený a tak tu nakonec trávíme víc času než bylo původně v plánu. Na ubytování v CaMaggiore v Toskánsku tak přijíždíme až k večeru. Poslední úsek cesty už je jen po prašné cestě, navíc s úzkým mostem bez zábradlí. Když zastavíme u domu, vidíme opodál venku jen malého tlustého Itala, který je navíc celý od oleje a na stole před sebou má rozebraný motor z Citroenu 2CV (známý jako kachna). Směje se a mává na nás, ať jdeme za ním. Znovu začínáme pochybovat o volbě letošní destinace. Ukazuje se ale, že jde o souseda našeho ubytování, kterého majitel apartmánů jen požádal, ať nám předá klíče. Brzy pochopíme že pán je vášnivý sběratel Citroenů 2CV, takže procházka kolem jeho domu vypadá jako známá scéna z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. „Kachny, kachny, kachny, chtěl jsem se zeptat, co je to támhle? Aha, kachny.“ Naše ubytování nás ale přímo nadchne. Kamenná usedlost s velkou historií uvedenou na tabulce u vchodu. Navíc vybavená stylovým nábytkem, ale zároveň citlivě zrestaurovaná kuchyně s indukční varnou deskou a krásnou koupelnou. Nic lepšího jsme si pro pobyt v Toskánsku snad ani nemohli přát. Večer ještě přichází majitelé, kteří jsou neuvěřitelně milí a ochotní a jako dárek nám ještě přinesou dvě balení ájurvédských čajů yogi tea. Galerie ze čtvrtého dne:

 

Dnes je v plánu výlet po Toskánsku. Když vyjdeme ven před ubytování, zjišťujeme že okolní krajina je nádherná přímo tady. Úplná samota, louky s volně rostoucími bylinkami a napůl vyschlé koryto řeky Fiume Santerno je opravdu terno. Nikam nejedeme a jen se procházíme po okolí, na oběd Peťa vaří výborné špagety, k tomu máme červené toskánské víno. Prostě paráda. Po návratu z dovolené jsme zpětně právě tento den brali jako nejhezčí. Galerie z pátého dne: 

 

Hned ráno vyjíždíme směr Firenze, tedy Florencie. Je to hlavní cíl naší letošní dovolené. Daří se mi zaparkovat za slušné peníze kousek od městské pevnosti a v těsné blízkosti centra. První co procházíme jsou místní trhy, kde nakupujeme suvenýry. Už jsme si nějak zvykli, že místo pohledů a různých maličkostí raději přivezeme něco dobrého k snědku nebo vypití. A zrovna Toskánsko je na to super. Brzy ale vyrážíme do slavného historického centra. Rychle zjišťujeme, že Japonci s jejich foťáky už tu mezi turisty nehrají prim. Jasně vedou Číňané, jsou prostě všude a na celou tu Florentskou nádheru se koukají hlavně přes displeje tabletů, které drží před sebou. Do toho se míchají černošští pouliční prodejci a stále jim nabízí další selfie tyče. Párkrát to zkouší i na mě, tak neúnavně ukazuji, že na mou zrcadlovku to není to pravé ořechové. Zřejmě ale nerozumí přesně slovu ořechové, takže selfie tyče mi vytrvale nabízí dál. Procházíme přes legendární most zlatníků, kde je nátřesk jak na nějakém fesťáku, když hraje hlavní kapela. Volíme tak dál už boční uličky.  Ne že by Florencie nebyla nádherná, je, a často až neskutečně, ale celkově je pro nás po dni stráveném v Toskánské přírodě zklamáním. Tak to už ale u těch nejznámějších turistických míst bývá. Procházíme si tedy ty největší památky a po zmrzlině za 5 euro mizíme k našemu autu. Cestou zpět na ubytování mě napadne stavit se u jezera Lago Di Bilancino. Na ubytování byl na jezero prospekt s fotkou plameňáků. Po příjezdu k jezeru nikde nikdo a tak vyrážíme hledat plameňáky. Po půl hodině nacházíme jednoho místního rybáře. Snažím se mu vysvětlit, ať nám poradí, kudy tudy za plameňáky. Když konečně pochopí, co po něm chci, začne se smát a ne a ne přestat. Pak z něj vypadne jen věta: OK, no flamingo on this lake, never. To už se směju taky. Nakonec ale nacházíme opuštěný plážový bar, kde chvíli relaxujeme a po Florentském shonu je to pro nás jako balzám. Kousek od našeho ubytování se pak ještě zastavujeme v městečku Firenzuola, kde v místní vinotéce nakupujeme výborné toskánské víno. Paní je na nás neuvěřitelně milá, dává nám ochutnat další a další vína, jen pořád nechápe proč já nechci, když řídím. Snažím se jí to vysvětlit a ptám se jestli umí anglicky. Odpovídá že „poco“ – trochu. Po chvíli pochopíme, že „poco english“ znamená, že když nám řekne „vino bianco“ nebo „vino rosso“, tak my jí rozumíme. I tak je ale zábava a je nám tu dobře. Vůbec celá Firenzuola na nás působí úžasnou toskánskou atmosférou. Galerie z šestého dne:

 

Brzy ráno balíme a odjíždíme. Klíče vracíme znovu sběrateli kachen. Neuvěřitelné, ten chlap je od oleje už v 7 ráno, ale úsměv od ucha k uchu má pořád. Dnešní cíl je další UNESCO – Ravenna. Město nás nadchne, nádherné byzantské památky a neskutečné mozaiky. A ani jeden Číňan, dokonce ani nikdo s tabletem. Asi jsou ještě pořád ve Florencii. Užíváme si atmosféru města, kde v centru navíc nejezdí auta a prohánějí se tu hlavně cyklisté. Je úžasné, jak je Itálie pestrá a bohatá na památky a jak i tak krásné město jako Ravenna, je tím pádem turisticky trochu pozapomenuté. Odpoledne odjíždíme na naše poslední ubytování v Marina Romea. Po příjezdu trochu mrholí a celé malé letovisko vypadá, že poslední otevřený hotel je ten náš. Po ubytování se jdeme na recepci zeptat, kdy otevře restaurace. Paní recepční nám s omluvou vysvětlí, že jsme jediní hosté a to jediné, co nám může uvařit, je espresso za 1 euro. I přes občasné přeháňky se jdeme projít na pláž. Dokonce najdeme i jednu restauraci, kde se svítí, po vstupu nás ale upozorní, že to je soukromá oslava majitele, takže zase odcházíme. Naštěstí jsme našli jedny malé potraviny, kde mají otevřeno a dokonce i čerstvé pečivo, takže hlady neumřeme. Galerie ze sedmého dne:

 

Ráno nikde po nikom ani vidu, ani slechu, snídaně je pro nás ale připravená. Vypadá to jak ubrousku prostři se. Po snídani balíme a necháváme klíče na prázdné recepci. Venku vydatně prší, právě jsme definitivně uzavřeli italskou letní sezónu, chci ještě zhasnout a zamknout, ale nevidím vypínač a klíče už taky nemám, tak snad to někdo udělá. Cestou prší úplně všude, takže zastávky jsou jen nejnutnější a krátké. V pozdních odpoledních hodinách jsme tak spokojení, že přijíždíme domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *