Švýcarsko s pár bonusy

První den:

Dopoledne se ještě rozhodujeme, zda na dovolenou opravdu pojedeme. Vybrali jsme si sice přelom července a srpna, ale podle předpovědi má ve Švýcarsku celý týden pršet a čekají se i lokální povodně. Nakonec ale dobalíme věci a po obědě vyjíždíme. Nejdříve směr Rakousko, pak Německo, kde na dálnici trochu naháníme čas a večer už přijíždíme na naše první ubytování. Je v Německu, těsně u Švýcarských hranic, ve vesnici jménem Randegg. Rozhodli jsme se tak z jednoduchého důvodu, ve Švýcarsku je draho, zatímco jen 2 km od hranic v Německu, vyjde ubytování na méně než polovinu. Máme v plánu tu být 2 noci, ubytování se jmenuje Alte Schreinerei a celkově to žádný zázrak není, ale k přespání úplně stačí.

Druhý den:

Hned ráno vyrážíme do Švýcarska k vodopádům Rheinfall, které jsou dle průtoku největší evropské vodopády. Jsou 150m široké a 23m vysoké a na pohled působí opravdu impozantně, jsme nadšení. Počasí je zatím nádherné a tak po obědě jedeme do městečka Stein am Rhein, v jehož centru jsou nádherné malované domy, které působí jak z pohádky. Městečko je malé, takže se zde dlouho nezdržíme a odpoledne přijíždíme k Bodensee. Přejíždíme zpět do Německa, do Kostnice. Protože krásně svítí slunce, rozhodneme se navštívit místní lázně a koupeme se v jezeře. Večeři si dáváme v centru tohoto pěkného, nicméně v Čechách nepříliš populárního města. Cestou zpět na ubytování si ještě pouštíme v autě skladbu od Monkey Business – We Feel Better Than Jan Hus.

 

Třetí den:

Odhlásíme se z ubytování a jedeme do středu Švýcarska, cílem pro dnešek je Zurich. Dnes je už trochu chladněji a občas i zaprší, pro prohlídku města nám to ale vůbec nevadí, naopak je to spíše příjemné. Zurich nás ničím zvláštním nenadchne, proto se zde zdržíme jen asi 4 hodiny a odpoledne přijíždíme na naše jediné ubytování ve Švýcarsku. Je kousek od Luzernu, ve vesnici jménem Gelfingen. Máme bydlet v soukromí, jsou zde jen dva malé apartmány, které se jmenují Bed and Breakfast. Po příjezdu nikde nikdo, proto volám majitelce. Ta nechápe, co řeším, říká mi že dům je odemčený, tak ať jdeme dál a ubytujeme se. Když večer přijede, zjišťujeme že je to milá starší paní. Jde za námi na terasu kde právě večeříme, přináší ovoce ze své zahrádky, dává si s námi víno a chvíli si povídáme. Říká nám, že jako mladá hodně cestovala, tak teď když už se jí tolik nechce, začala nabízet ubytování ve svém domě a svět tak pro změnu jezdí za ní. Večer ještě jdeme na procházku k místnímu jezeru.

 

Čtvrtý den:

Už od rána je krásně, ta předpověď naštěstí moc nevyšla. Ráno otevírám dveře na terasu a slyším kravské zvonce. To je Švýcarsko jak se patří. Rozhlédnu se a na protějším svahu, odkud se ozývá zvonění, se pasou se zvonci na krku kozy. Dělám že to nevidím a užívám si tu domnělou kravskou idylku. Dopoledne jdeme z ubytování pěšky na zámek Heidegg. Je to malý zámeček uprostřed krásné přírody, navštívit jde jen zahradu a vstupné 2€ se platí do kelímku, který stojí u brány. Odpoledne jedeme do Luzernu. Procházíme se kolem jezera, navštívíme centrum a nevynecháme ani největší atrakce – nejstarší dřevěný most v Evropě Kapellbrucke a památník švýcarské gardy, která do posledního muže chránila v průběhu francouzské revoluce krále Ludvíka XVI a stala se symbolem pro statečnost a oddanost. V Luzernu se nám moc líbí, zůstáváme tu tedy až do večera.

 

Pátý den:

Dnes byly v plánu Alpy, Interlaken a Wengen. Od rána ale hodně prší a vypadá to, že hned tak nepřestane. Měníme proto plány a jedeme do Bernu. Švýcarské hlavní město má tu výhodu, že celé centrum je možné procházet v podloubí, takže déšť nám nevadí. Hned po příjezdu parkujeme u městského příkopu, kde jsou chováni medvědi. Opravdu stylové přivítání ve městě, které se podle medvědů nejen jmenuje, ale má je i v městském znaku. Překvapí nás zde, že všichni běžně mluví francouzsky, až do teď jsme ve Švýcarsku slyšeli jen němčinu. Bern je celkově krásné město, nejvíce nás ale nadchne místní prodejna švýcarské čokolády. Ze všeho nejraději by jsme však byli v horách, snad to vyjde zítra.

 

Šestý den:

Ráno se sbalíme a brzy vyjíždíme. Vypadá to, že dnes by mohlo být hezky, tak chceme dohnat program ze včerejška, navíc večer už máme být v Itálii. Dopoledne jedeme směrem na Interlaken. Na jednom odpočívadle s nádhernou vyhlídkou, za námi zastavuje český autobus, čekáme jak se dáme do řeči, ale z autobusu vystupují jen samí Japonci. V Interlakenu se rozhodneme nezastavovat a jedeme rovnou do Lauterbrunnenu, kde zaparkujeme. Je to nádherná vesnice uprostřed hor, na jejím kraji padá ze skály vysoký vodopád, ale hlavě odtud odjíždí zubačkový vláček do Wengenu, našeho hlavního dnešního cíle. Wengen nás naprosto nadchne, nevede sem žádná silnice a stylem je to vesnice, která ještě předčí všechny naše představy o Švýcarsku. Vyrážíme odtud i na krátkou procházku do přírody, která je tu prostě úchvatná. Mrzí nás, že zde nemůžeme zůstat déle, ale odpoledne už musíme vyrazit na cestu. Máme v plánu nejet tunelem pod Alpami, ale přejezd Alp si užít, takže volíme cestu přes průsmyky Grimselpass, Furkapass a Gotthardpass. Už samotná cesta stojí za to, výhledy jsou tak parádní, že každou chvíli zastavujeme a fotíme. Nejvyšším bodem, kterého dosáhneme je právě Furkapass a 2436 m.n.m. Cestou k němu se zastavujeme u jednoho malého hotýlku a na terase si dáváme kávu. Překvapuje nás, že většina lidí si chodí fotit potůček opodál, zvlášť když všude okolo jsou daleko zajímavější místa a plno různých vodopádů. Při odjezdu ještě zpozorujeme, že na parkovišti jsou kromě nás, jen samá auta z Francie. Po návratu domů je záhada pomocí googlu objasněna, právě jsme si dávali kávu u pramene Rhony. Další zastávka je na Gotthardpassu, kde si u stánku dáváme večeři a zároveň nás překvapuje, že v této části Švýcarska, se už mluví pro změnu zase Italsky. Z Gotthardpassu pak už sjíždíme na druhou stranu Alp, směrem na Itálii. Kousek od Locarna si najednou připadáme jak doma v Česku na D1. Od kol se ozývá pravidelné buchbuch, buchbuch, buchbuch, tady musel Švýcarům zaručeně stavět dálnici nějaký český emigrant. Pozdě večer přijíždíme na naše poslední ubytování. Je v Itálii, kousek za hranicemi, u jezera Lago Maggiore, ve městě Maccagno.

 

Sedmý den:

Dnes jsme měli na programu Locarno, Lavertezzo a blízkou přírodu kolem známého mostu Ponte dei Salti. Od rána ale silně prší, koukám na radar a vypadá to, že mraky z celé jižní Evropy mají namířeno právě sem a bude tu pršet až do večera. Hledám náhradní program a zjišťuji, že Milano, které je od nás jen asi 80 km, má mít už celý den slunečno. Je rozhodnuto, dnes bude místo Švýcarska, návštěva Itálie. Po příjezdu do Milána parkujeme na předměstí a do centra vyrážíme metrem. Vystupujeme přímo na Piazza del Duomo. První dojem z Milana je tak úžasný, chrám Duomo di Milano vypadá ve skutečnosti ještě o hodně lépe, než na fotkách. Jdeme se projít centrem a dáváme si luxusní zmrzlinu. To je na Itálii super, od jihu na sever je obrovsky rozmanitá, ale zmrzlinu a pizzu mají všude stejně dobrou a nikde jinde na světě ji tak neumí. Procházíme si slavnou galerii Vittorio Emanuele II a odpoledne trávíme v centru Milána na Castello Sforzesco a v přilehlém parku. Italové si tu všude dávají pikniky a ze všech vyzařuje celkově příjemná nálada. Procházkou zpět na Piazza del Duomo se Peťa ještě stavuje v prodejně Kiko Milano, což je její oblíbená kosmetika, tak tentokrát si ji koupí přímo v Milanu. Večer posedáváme u náměstí Piazza del Duomo a užíváme si večerní atmosféru města. Zpět na ubytování se vracíme až v noci. 

 

Osmý den

Ráno se rozhodujeme kam dnes. Nakonec volíme, opět i s ohledem na počasí, návštěvu Lugana. Cestou, přesně ve chvíli, když vjíždíme do velké bouřky, si oba zároveň všímáme šipky u silnice – Chocolate Factory. Jen na sebe koukneme a je to jasné, asi za 2 minuty už jsme v továrně na čokoládu Alprose a procházíme si jejich muzeum a provoz. Jsme nadšení, Peťa dokonce uvažuje, že by zde vzala práci jako výstupní kontrolorka kvality. Na konci prohlídky je ještě prodejna s ochutnávkou všech jejich výrobků a tak nejen že si čokoládu nakoupíme domů, ale ještě se neskutečně nacpeme. Po příjezdu do Lugana to hned vypadá, že dnes jsme výlet zvolili dobře, město působí až neskutečně krásně, všude čisto a nádherně upravené zahrady. V centru pak spousta luxusních obchodů. Za výlohou jednoho z nich si Peťa vybírá hodinky, je ale neděle a mají zavřeno. Po příjezdu domů pak koukáme na webové stránky obchodu a zjišťujeme, kolik by stály. Cena je jen o něco větší, než za náš dům a tak se díky tomu, že jsme v Luganu byli v neděli, náhodou stalo, že máme pořád kde bydlet. Odpoledne trávíme u krásného jezera Lago di Lugano. Cestou zpět na ubytování se ještě rozhodujeme pro krátkou zajížďku. Důvodem je Bellinzona a soustava 3 hradů, zapsaná v UNESCO. Na největší z hradů vyjdeme právě ve chvíli, když zapadá slunce, což ještě umocňuje zážitek. Dlouho se zde ale nezdržujeme, večer musíme ještě sbalit a brzo ráno vyjíždíme domů.

 

Devátý den

Vyjíždíme brzy ráno, máme před sebou přes tisíc kilometrů. Nejdříve jedeme směrem na průsmyk San Bernardino. První zastávka je krátká v Naturpark Beverin, příroda je zde tak krásná, že by jsme si dovedli představit strávit celou dovolenou jen tady. Ještě dopoledne parkujeme ve Vaduzu, využíváme tak cesty domů k návštěvě Lichtenštejnska. Procházíme se po hlavní třídě, kde kromě obchodů s Lichtenštejnskými známkami a hodně drahých restaurací, není moc co k vidění. Oběd si tak dáváme z vlastních zdrojů z auta. Celkově hodnotíme prohlídku knížectví, jako dobrou tak akorát k tomu, aby jsme si mohli říct, byli jsme v Lichtenštejnsku, takže nic moc. Druhá přestávka odpoledne, už je o hodně lepší. Zastavujeme v Německu, ve vesnici Hohenschwangau. Známá je hlavně tím, že si zde král Ludwig II nechal postavit zámek Neuschwanstein a podle tohoto zámku pak Walt Disney nakreslil zámek pro Popelku. K zámku je ale potřeba jít ještě kus cesty pěšky, nás ale tlačí čas a tak si užíváme jen pohled na zámek od vesnice. Je nám tu příjemně a tak si slibujeme, že si sem ještě na nějaký víkend v budoucnu zajedeme a zámek si prohlídneme. Když pak pozdě večer projíždíme kolem Slazburgu, připadáme si už skoro jako doma, před sebou máme posledních pár hodin cesty. Domů přijíždíme až pozdě v noci a jsme celkově rádi, že se nám dovolená ve Švýcarsku vydařila a máme dobrý pocit, jak jsme si ji užili.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *